Vážení a milí spoluobčané, setkáváme se opět, abychom společně přemýšleli o událostech, které se v tomto roce uskutečnily. Stejně jako v lidském životě, i v životě naší republiky jsou to události radostné i méně radostné, ale jsem velmi rád, že těch radostnějších je podstatně víc, proto se jim také v tomto projevu hodlám věnovat.
Začnu tou první, lehce odlehčenou. Lidé se spojili a konečně se odhodlali vyjít do ulic. Dlouho to trvalo, ale dojít k tomu muselo. Je to veliký úspěch a chtěl bych za něj poděkovat především vývojářům hry Pokemon GO. Děkuji také hráčům této hry, mladým i starším, kteří se aktivně zapojili a pomohli tak vytvořit v parcích, na náměstích, hospodách i školách síť gymů a pokéstopů, na kterých se společně setkávali lidé různých zájmů, pohlaví i věku. Ta událost na Staromáku u příležitosti oslav Dne vzniku samostatného Československa byla geniální, sám bych lépe tolik lidí na jedno místo nenalákal.
Druhou dobrou zprávou, už zásadnější, je to, že na základě statistických průzkumů jsme zjistili, že statistiků je všude plný zadek, ale málokdy ty průzkumy opravdu za ten zadek stojí. Možná se toto zjištění může zdát jako špatné, ale je vlastně naopak velmi dobré, aspoň to už víme. Měnit to nebudeme. Zdůvodnil bych to asi takto: americké prezidentské volby měla na základě předvolebních průzkumů vyhrát Clintonová, samozřejmě nevyhrála. Brexit také překvapil. Co překvapilo i mě je, že lidé i média stále těmto blábolům věří. Vlastně mi vyhovuje dávat plané naděje. Nemám na mysli nikoho konkrétního, pane Horáčku.
Další dobrá zpráva se týká událostí na Hradě. Tento rok byl opravdu pestrý. Musím přiznat, že jsme nebyli nejsvatější, ale přeci nikdo není dokonalý. Vždy si člověk musí uvědomit, že mince má dvě strany. Mohu jmenovat například kauzu Forejt. Ta sice poukazuje na jeho zasněžený životní styl, ale také rozklíčuje mnohé otázky, které s sebou nesou ostatní problémy Hradu. Za všechno může Forejt, takto zní aktuální odpověď. Bývalý ředitel kanceláře prezidenta republiky může za můj pozdní příchod na pohřeb prvního slovenského prezidenta i za můj omyl vůči americkému velvyslanci. Bez něj bychom na toto nikdy nepřišli, myslím a věřím, že by se na základě těchto skutečností mohl stát velvyslancem ve Vatikánu.
Celkově tedy můžeme říci, že skončila blbá nálada, začali jsme se v tomto roce více socializovat, nepoškodili jsme vzájemnou důvěru a našli univerzální řešení na všechny otázky. To vše je také důvod, abychom se na sebe také občas usmáli, jako já teď na vás, protože s úsměvem, becherovkou a třema bradama jde všechno líp.
Úsměv a láska k bližním jsou zásadní v současné době plné teroristických i jiných hrozeb. Kdy jindy si to připomínat než o Vánocích. Jako příklad by mohl sloužit můj oddaný mluvčí. Přestože server lidovky.cz analyzoval jeho tweety za prvních deset měsíců tohoto roku, zjistil, že pouze každý pátý někoho uráží. Jestli toto není důkaz lásky a odpouštění v dnešní době plné lidské žumpy, tak už nevím.
Sám jsem byl jen ze strany novinářů letos terčem další velké vlny kritiky. Článek o morálním úpadku jejich hrdiny jsem stále nenašel. Je to ovšem pochopitelné, když zaměstnanci mojí kanceláře chodí po soudech, místo aby dělali svoji práci. Beru to jako komplot s cílem zdržovat hledání a prodlužovat tu frašku s cílem mě očerňovat. Nenapomáhá ani server Demagog.cz, který prý provádí factcheck nejen mých výroků o Peroutkovi. Ale už ten název – Demagog. Kdo by tomu věřil?
Na konci svého vánočního poselství bych vám chtěl připomenout parlamentní volby, které nás čekají příští rok. Jako inspirace k vašemu rozhodnutí, koho volit, mohu posloužit já, pokud si projdete média, jistě zjistíte, s kým sympatizuji. A kdyby vám to nedošlo, tak to zkusím ještě jinak, čápi přilétají do hnízda.
Milí přátelé, šťastný a veselý novy rok. Máte se na co těšit.
s přispěním WeB